Mise Temelín

Studenti z řad kvinty, sexty a septimy se vydali na školní výlet. Kam? A jak to celé probíhalo? Pokračujte ve čtení :).

Den výjezdu (středa 8.6.)

Všichni si ráno museli přivstat, protože odjezd autobusu byl naplánován již na 7. hodinu a sraz byl samozřejmě o pár minut dřív. Ke škole se ale dostavili většinou s dobrou náladou, a to včetně obou učitelek, a poctivě vybaveni řízky. První zastávkou byla mýdlárna Boemi, kde nás přivítalo horko, nadšený pán, stavební prach a několik koček. Rozdělili jsme se na skupiny a postupně si vyzkoušeli mýdlo balit, poznávat vůně i vyrábět rozpustné vonné koule do koupele, které jsme dostali i s sebou. Po uskutečnění černých výměnných obchodů s těmito věcmi jsme opět nasedli do autobusu, zahryzli se do svačin a pokračovali směrem k Chýnovské jeskyni. Před vstupem jsme se stihli vyfotit, dát si nanuk, někteří dokonce zdolali vrchol kamene a jiní se dokonce pohoupali. V jeskyni byla většině lidí zima, ale při výstupu z ní se jim krev v žilách rychle rozproudila, protože tam na ně číhali pavouci. Po tomto šoku se všichni rádi usadili, abychom mohli dojet do cíle. Najít samotný areál univerzity nebylo těžké, horší bylo najít vjezd. Po několika objížděních, otočkách uprostřed silnice a tak, jsme se dostali k závoře. Sic napotřetí, ale přece jenom se profesorce Dragounové podařilo umožnit průjezd autobusu. Ačkoli to málem odneslo zrcátko. Po jídle v menze jsme měli mít volný čas, ale díky Markétě Machové, bývalé studentce našeho gymnázia, jsme se šli podívat do několika budov univerzity a prohlídli si část okolních zahrad. Poté se všichni, dle svého uvážení, odebrali ke spánku.

Den druhý (čtvrtek 9.6.)

Po vydatné snídani nás autobus vysadil u grafitového dolu. Jelikož má profesorka Francouzová v oblibě místa, kam se chodí pouze s helmou na hlavě, tak jsme ji vyfásli i tady. A jako bonus jsme dostali i holínky, kombinézu a svítilnu. Plni očekávání jsme nastoupili do minivláčku, který nás dovezl do nitra dolu. Ujal se nás mladý průvodce, který u některých dívek vzbudil pozornost. Prošli jsme několik chodeb, slyšeli něco z historie, ale největší radost způsobila informace, že grafit barví, takže jsme se mohli navzájem zmalovat. Když jsme vyšli ven, omyli jsme gumáky, ještě jednou se společně vycvakli a začali jsme se odstrojovat. Oběd jsme si dali v nevábně vypadající restauraci, ačkoliv kvalita jídla byla přiměřená. Následovala prohlídka centra Českého Krumlova, kterou jsme zakončili přesně akorát, protože začalo pršet. Před deštěm jsme se schovali do pivovaru. Tam nás čekala prohlídka výrobního procesu, ti starší se ale těšili především na ochutnávku. Po dalším focení jsme se vydali zpátky na kolej a na večeři. Další program tentokrát nebyl stanoven, cílem bylo si zabalit, protože následující ráno nás čekal rychlý přesun to Temelína.

Den třetí (pátek 10.6.)

Na některé ráno čekalo probuzení v podobě mentolové pastové masky, či pastového nátěru kliky či rovnou celých dveří. Nezkušeným doporučujeme se příště zamykat. Temelín nás přivítal již z dálky svými chladicími věžemi. V infocentru jsme společně zhlédli film o tom, jak vlastně proces výroby funguje, a rozdělili se do menších skupin, abychom se mohli jít podívat i do samotného areálu elektrárny. Opět jsme tedy dostali helmy a vydali jsme se do cvičného velícího centra, které slouží k přípravě operátorů na běžný provoz. Jejich práce je opravdu náročná. Abychom si mohli prohlédnout strojovnu, museli jsme nejdřív projít bezpečnostní kontrolou. Něco jako na letišti, akorát vybraným nešťastníkům dali dýchnout a všechny zkontrolovali, jestli jim náhodou do areálu neneseme radiaci. Také nám byl přidělen sekuriťák. Jedna skupinka plná holek ho zaujala natolik, že se s nimi zavřel do průchozí místnosti, i když měl zůstat venku, protože potom nemohl ven. Ve strojovně byl hluk a teplo, ale nikde ani noha. Vše je řízeno ze shora. Druhý blok byl odstaven, protože v něm probíhá výměna jaderného paliva. Ještě jsme si prohlídli menší expozici o jaderné energii a opět se vydali za jídlem. Času bylo dost, takže jsme stihli v Hluboké i krátký rozchod, najedli se, a potom došli až k zámku. Pořídili jsme spoustu pěkných fotek, na které se můžete podívat ve videu. V půl 6. jsme se opět nabrali směr Bílina.

        Jaký je závěr? Poznali jsme několik zajímavých míst, užili si spoustu zábavy, zjistili jsme, co nás čeká na vysoké, a motivovali naše profesorky k organizaci dalších podobných výletů. Že byste chtěli jet taky? Tak třeba za rok :).