Jak nejspíš vznikl Apríl?
První duben, známý také jako Apríl, je mezinárodně uznávaným dnem humoru a žertů. Přestože jeho přesný původ není zcela jasný, existuje několik teorií, které naznačují, jak mohla tato tradice vzniknout.
Možné historické kořeny Aprílu
Francouzská kalendářní reforma (16. století)
Jedna z nejčastěji uváděných teorií souvisí se změnou kalendáře ve Francii na konci 16. století. Do roku 1582 se v Evropě používal juliánský kalendář, podle kterého se nový rok slavil mezi 25. březnem a 1. dubnem.
Když papež Řehoř XIII. zavedl gregoriánský kalendář, nový rok se oficiálně přesunul na 1. ledna. Tento přechod ale neprobíhal hladce – někteří lidé si stále připomínali starý termín oslav nového roku na konci března. Ti, kteří se nepřizpůsobili změně nebo ji nebrali vážně, byli terčem posměchu. Ostatní jim začali posílat falešné dárky, žertovná pozvání na neexistující oslavy a šířili mezi nimi falešné zprávy.
Tento zvyk se postupně rozšířil a mohl dát základ aprílovým vtípkům, které známe dnes.
Středověké svátky a slavnosti bláznů
Ve středověké Evropě existovalo několik svátků, při kterých se lidé na krátký čas oprostili od své běžné rutiny a prováděli různé žerty.
Například ve Francii se slavil Fête des Fous (Svátek bláznů), který dosáhl vrcholu popularity ve 14. a 15. století. Lidé si během tohoto svátku dělali legraci z autorit, převlékali se za duchovní a parodovali církevní obřady.
Starověké oslavy jara
Podle jiných teorií má Apríl původ dokonce už ve starověku.
V antickém Římě se například 25. března slavil svátek Hilaria, který byl zasvěcen bohovi Attisovi. Tento den byl plný veselí, převleků a různých vtípků.
Podobné tradice existovaly i u Keltů, kteří vítali jaro veselím, svobodou projevu a často i drobnými podvody či mystifikacemi. Španělský Día de los Santos Inocentes (Den svatých neviňátek), jenž se slaví 28. prosince, má údajně také původ ve starověku.
První písemné zmínky o Aprílu
Nejstarší doložená zmínka o aprílových žertech pochází z roku 1561 z Flander (dnešní Belgie a Nizozemsko). Flámský básník Eduard de Dene napsal báseň o šlechtici, který posílá svého sluhu na několik zbytečných pochůzek – vždy 1. dubna.
V Anglii se tradice objevuje v 17. století, kdy se s výrazem "April Fool" (dubnový blázen) poprvé setkáváme v textech z roku 1686.
V roce 1708 londýnské noviny dokonce položily čtenářům otázku, proč se vlastně 1. duben považuje za den žertů, což naznačuje, že už tehdy byla tradice pevně zakořeněna, ale její původ byl nejasný.
Závěr
Ať už má Apríl kořeny ve změně kalendáře, středověkých slavnostech nebo starověkých oslavách jara, jisté je, že přežil staletí a stále baví lidi po celém světě.
A kdo ví? Možná i tento článek je jen dobře promyšleným aprílovým žertem!