Rozhovor - kompletní verze - profesor Veverka

Pane profesore, protože jste vyhrál naši anketu o tom, s kým máme udělat rozhovor, máme na vás pár otázek.

No, to je hezký teda.

Chceme se vás tedy zeptat na váš život s počítači. Proč jste si ten obor vybral a tak…

Tak s počítačema pracuju někdy od roku 1985, ale nějak jsem si je nevybral, ale spíš jsem se o ně tak trošku zajímal, byl to jeden z mých zájmů, ty počítače. Spíš jsem se zabýval jinými věcmi a občas sem tam ten počítač trošku…ale pak jsem si začal půjčovat počítač domů, ze zaměstnání od táty, tak jsem se s tím seznámil trochu víc, a pak už jsem se tomu věnoval významněji.

Aha. Takže to jste potom šel i studovat školu se zaměřením na počítače?

Ne, to jsem nešel studovat, já jsem napřed chtěl bejt strojní inženýr, ale tam ta moje úspěšnost nebyla až tak úplně v pořádku, tak jsem se radši pak věnoval těm počítačům.

Dobře…a učit vás napadalo jak?

No, učit mě ani nenapadlo, já jsem dokonce říkal, že nikdy učit nebudu.

(náš smích) To říkají všichni.

…ale abych nemusel na vojnu, tak jsem dělal civilní službu tady na té škole, no a pak jsem se sem vrátil a kromě správy sítě mi nabídla paní ředitelka, jestli bych teda pár těch hodin neodučil (houpe se). No a od tý doby se to se mnou táhne.

Máte ještě jiné zájmy ve volném čase?

Tak vždycky jsem rád kreslil, ale nikdy mi to nějak moc nešlo.

Ne, to vám jde, třeba někdy můžete spolupracovat i s MoNoKlem.

No, mohl bych to zkusit…mám dokonce takový sešit, kde pár těch obrázků mám. (To jsem kreslil při schůzi, abych se nenudil).

(náš smích) Jinak se věnujete cyklistice, jsme slyšeli…

No, jezdím na kole, protože ty kolektivní sporty mně moc nešly, protože jsem to těm ostatním strašně kazil, takže proto jsem se věnoval něčemu nekolektivnímu. Na kole si jedu sám za sebe a je v tom třeba i ta technika, že to musím potom spravit a tak.

A počítače se s váma nehádaj, že jo?

Hádaj, ale to víte, že hádaj. Počítače se hádaj s každým.

No, s někým víc a s někým míň. Tak máme tu další téma. Jak se těšíte na Vánoce?

Vánoce já moc rád nemám, protože je to taková doba shonu, takový to šílenství, plný obchody…mytí oken na Vánoce, no to je vyloženě duchaplná záležitost. Jakoby se celej rok neuklízelo snad. Takže myslím, že Vánoce jsou hezké pro malé děti.

Co si myslíte o tom, že už teď je v některých obchodech vánoční výzdoba?

No, asi si o tom myslím to samé, jako když na začátku prázdnin vlezu do supermarketu a tam je obrovská cedule ,,Hurá do školy!“

To naštve studenty i učitele. Máte s touto školou spojený nějaký zážitek, na který rád vzpomínáte?

Nějakej hezkej zážitek si ani nevybavuju, mně přijdou ty dny nějak čím dál víc stejný…No byl třeba zajímavý zážitek, když mi studenti přinesli rozbitou síť na volejbal, jestli bych jim ji nespravil, když jsem správce sítě.

(smích) To bylo na apríla?

No, byl to nějaký jiný datum, ale bylo to od nich hezký.

Ještě jsme se vás chtěli zeptat na místnost 37, jestli k tomu máte nějaké informace.

Já jsem slyšel, že tam někdo pořád přendává ty židličky a stolky, ta že se to snad kvůli tomu zamklo. Vždycky to někdo srovná, pak to zase někdo přendá, tam někdo si s tím dělá nějakou legraci, si tam hrajou nějaký šotky a přendávají to dokolečka.

No a nic víc nevíte?

Ne, možná zkuste zapátrat v historii…

Dobře. Tak se ještě zeptáme závěrem – Čtete někdy náš blog?

No, občas si to otevřu, no.

Takže nám třeba v budoucnosti poskytnete nějaký obrázek…?

No, tak třeba bych něco načmáral, ale musím na to mít náladu. Prostě ty časy, kdy jsem kreslil pořád, jsou dávno pryč.

Děkujeme za rozhovor.